AKTUALITY

 

Antidiskriminační zákon je účinný!

 

 

 

 

 

 

Přímá diskriminace v bydlení

Typickou ukázkou přímé diskriminace v bydlení jsou tzv. holobyty. Tento termín není nikde v právní řádu definován. Ve většině případů se však pod tímto pojmem skrývá jak nájemní bydlení, tak bydlení na základě smlouvy o ubytování. Společným rysem holobytů není jednotná právní úprava, ale spíše určení těchto bytů tzv. nepřizpůsobivým obyvatelům a jejich nízká kvalita (v naprosté většině se jedná o byty 4. kategorie). V současné době je velikou hrozbou, že se z holobytů stane de facto segregovaný typ bydlení pro Romy, neboť vytěsňování Romů do holobytů je navíc přímým důsledkem bytové politiky mnoha obcí.

 

Ke koncentraci romského obyvatelstva v těchto "ghettech" dochází v důsledku mnoha faktorů, mimo jiné v důsledku sestěhování romských nájemníků do těchto lokalit ze strany měst a obcí ( procento romských obyvatel holobytů je ve všech případech vyšší než 50%, v některých případech dosahuje až 90%). V praxi jsou bohužel velmi časté případy, kdy neromský nájemník, třebaže notorický neplatič, skončí v holobytě s daleko menší pravděpodobností než nájemník romský. Těchto případech se tedy jasně jedná o přímou diskriminaci na základě etnického původu.

 

Dalšími příklady přímé diskriminace pak jsou snahy převážně soukromých majitelů vystěhovat ze svých nemovitostí romské nájemníky. V těchto případech jde o celou škálu nástrojů, jichž majitelé užívají, od znepříjemňování nájemního práva, odpojování plynu, elektřiny, vytváření petic protestujících proti hrubému porušování dobrých mravů, ignorace nutnosti oprav, které nejsou opravami drobnými,až po různé šikanování, které je často za hranicí trestního práva.