AKTUALITY

 

Antidiskriminační zákon je účinný!

 

 

 

 

 

 

SPOLEČNÝ NÁJEM BYTU

a) společný nájem bytu osobami, kteří nejsou manželi
Společný nájem bytu  jinými osobami než manželi je upraven v §§ 700 až 702 OZ. Tato úprava se vztahuje na případy, kdy má byt společně v nájmu více osob, kteří nejsou manželé. Tito společní nájemci mají stejná práva a povinnosti a obsah nájemního vztahu  je stejný jako v případě nájmu pouze jednou osobou.  Běžné záležitosti týkající se společného nájmu bytu může vyřizovat kterýkoli z nájemců. V ostatních záležitostech ( např. při podnájmu části bytu, dohodě o likvidaci škody většího rozsahu s pojišťovnou atd.) je třeba souhlasu (může být dán i dodatečně) všech společných nájemců, jinak je toto jednání neplatné. Z právních úkonů, které se týkají společného nájmu bytu, jsou oprávněni i povinni  všichni společní nájemci rovným dílem. Pokud mezi společnými nájemci dojde k neshodě  o právech a povinnostech vyplývajících ze společného nájmu bytu, rozhodne na návrh kteréhokoli ze společných nájemců soud. Kterýkoli ze společných nájemců může také podat návrh na zrušení společného nájmu v případech, kdy dojde ke vzniku jím nezaviněného stavu, který by bránil společnému užívání bytu společnými nájemci. V tomto případě by soud zároveň určil, jak bude vypadat další užívání bytu (kdo bude byt užívat).
Při posuzování případného nároku na  bytovou náhradu toho ze společných nájemců, který po zrušení práva společného nájmu bytu podle ustanovení § 702 odst. 2 OZ nebyl určen dalším nájemcům bytu a který je povinen byt vyklidit, se použije  ustanovení upravující  vztahy svým  obsahem i účelem nejbližší, tedy § 712 odst. 3 věta druhá OZ .
Při rozhodování o formě bytové náhrady (náhradní byt, náhradní ubytování, přístřeší) přihlíží soud zejména k příčinám zrušení práva společného nájmu bytu, k chování vyklizovaného nájemce za trvání nájemního vztahu, k jeho zásluhám  o získání společného bytu a k jeho rodinným, zdravotním a sociálním poměrům.

b) společný nájem bytu manželi
Společný nájem bytu manželi je upraven  v §§ 703 až 705 OZ. Základní podmínkou existence společného nájmu bytu manželi je, že manželé spolu trvale žijí. Pokud za trvání manželství se manželé nebo jeden z manželů stanou nájemci jiného než družstevního bytu, vzniká jim společný nájem. V případě, že se některý z manželů stal nájemcem nedružstevního bytu před uzavřením manželství, vzniká společný nájem uzavřením manželství.
V případě  smrti jednoho z manželů, kteří byli společnými nájemci bytu, se stává jediným nájemcem pozůstalý manžel (§ 707 odst. 1 OZ).
Zrušení práva společného nájmu bytu manželi  v případě rozvodu manželství je upraveno v § 705 OZ.
V prvé řadě je možno  tuto situaci řešit dohodou. Tato dohoda musí obsahovat povinnost manžela, kterému nájem nevzniká, se z bytu vystěhovat. Zajištění náhradního bytu není nutné tam, kde bývalý manžel může užívat bez vážnějších překážek byt svého nového manžela (druha).  Tuto dohodu lze uzavřít jen po nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství, jinak by byla neplatná.
V případě, že dohoda možná není,  může kterýkoli z bývalých manželů podat návrh soudu na zrušení tohoto společného nájmu bytu. Současně soud i určí, který z bývalých manželů bude moci byt dále užívat jako nájemce. Bytová náhrada pro tento případ je upravena v § 712 odst. 3 OZ (v úvahu připadá náhradní byt nebo náhradní ubytování).