Úprava přechodu nájmu bytu je upravena v §§ 706 až 709 OZ. Při přechodu nájmu bytu je nutno rozlišovat mezi dvěma skupinami osob, na které nájem přechází.
První skupina osob je tvořena dětmi, vnuky, rodiči, sourozenci, zeťem a snachou. Na tyto osoby (pokud nejde o byt ve společném nájmu manželů) přechází nájem bytu ze zákony, splňují-li tyto podmínky (§ 706 odst. 1 OZ):
a) prokáží-li, že žili s nájemcem v den jeho smrti, popř. v den jeho trvalého opuštění společné domácnosti (§ 708 OZ) ve společné domácnosti a zároveň
b) nemají vlastní byt.
Do druhé skupiny osob patří osoby, které pečovaly o společnou domácnost zemřelého nájemce (nebo nájemce, který trvale opustil společnou domácnost) nebo na něho byly odkázány výživou, za splnění těchto dalších podmínek:
a) prokážou-li že s nájemcem žily ve společné domácnosti alespoň po dobu 3 let před jeho smrtí (trvalým opuštěním společné domácnosti a zároveň
b) nemají vlastní byt
Společnou domácnost nelze ztotožňovat s existencí trvalého pobytu podle § 10 odst. 2 zákona o evidenci obyvatel, resp. trvalý pobyt na stejné adrese jako nájemce, který zemřel (trvale opustil společnou domácnost) ještě neznamená existenci společné domácnosti ve smyslu splnění uvedených podmínek přechodu nájmu bytu uvedených pod písm. a).
Ustanovení týkající se přechodu nájmu neplatí pro služební, byty zvláštního určení a byty v domech zvláštního určení (§ 709 OZ).
Tuto problematiku v bytech služebních, bytech zvláštního určení a v bytech v domech zvláštního určení upravuje § 713 OZ, který uvádí, že jestliže služební byt (lze přiměřeně použít i na byty zvláštního určení a na byty v domech zvláštního určení) po smrti nájemce (nebo poté, co nájemce služebního bytu trvale opustil společnou domácnost) nebo po rozvodu jeho manželství užívají dále manžel-ka, děti, rodiče, vnuci, sourozenci, zeť, snacha nebo osoba, která pečovala o společnou domácnost nebo na nájemce byla odkázána výživou, nejsou povinny se z bytu vystěhovat, dokud jim není zajištěn přiměřený náhradní byt. V odůvodněných případech může soud rozhodnout, že stačí náhradní byt o menší podlahové ploše, nižší kvalitě a méně vybavený, popřípadě i byt mimo obec, než je vyklizovaný byt nebo, že postačí poskytnutí náhradního ubytování.