AKTUALITY

 

Antidiskriminační zákon je účinný!

 

 

 

 

 

 

nepřímá diskriminace v bydlení

Typickým příkladem nepřímé diskriminace je často praxe používaná v obecním bydlení. Protože většina bytového fondu byla převedena státem na obce, které s nimi hospodaří jako se svým majetkem v samostatné působnost, je třeba se detailněji zaměřit na vyhlášky a jiné opatření obcí, jež přidělování bytů v majetku obce upravují; dále jde o ubytovací a domovní řády, vydávané obcemi pro tzv. ubytovny či holobyty.

 

Hospodaření s majetkem obce spadá do samostatné působnosti obce . Realizace bytové politiky je výlučně věcí samostatné působnosti obce, která v tomto smyslu nese vlastní odpovědnost a pravidla pro přidělování obecních bytů si stanoví sama. Dá se říci, že obec je vlastníkem jako kdokoli jiný - jediným omezením je zde povinnost vyhnout se ve svých podmínkách pro nájem bytu takovým ustanovením, které nejsou v souladu se základními zásadami občanskoprávních vztahů, konkrétně s ustanoveními o.z. o svobodném projevu vůle a o souladu s dobrými mravy.

 

Naproti tomu stojí ale např. ustanovení § 35 zákona o obcích, které stanoví, že "obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu dále pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku." Nelze přijmout výklad, že zákon tímto ustanovením pouze dává možnost pečovat o výše uvedené. Přes výraznou deklarativnost je však třeba toto ustanovení chápat jako klíčové, v němž stát na obce deleguje povinnost pečovat o své občany, a to mimo jiné i v oblasti bydlení.

 

V případě obcí jde o rozpolcenost v následujícím smyslu - na straně jedné je obec vlastníkem nemovitostí a se svým majetkem hospodaří dle svého uvážení. Na straně druhé, ale jsou obce nositeli veřejné moci a jako takové mají povinnost zajišťovat veřejné služby, jejichž plnění nelze přikázat vlastníkům ostatním. Toto ustanovení je jediným vnitrostátním ustanovením, které provádí právo stanovené v Paktu a je nutno uvést, že ve své současné podobě je značně problematické a to i vzhledem k tomu, že neexistují doplňující ustanovení o financování sociálního bydlení z veřejných rozpočtů. Současná situace je taková, že některé obce spíše zneužívají skutečnosti, že se svým majetkem nakládají "soukromoprávně", na rozdíl od ostatních vlastníků však jsou vybaveny veřejnoprávními instrumenty.

 

Co se týče kritérií stanovených obcemi pro přidělování bytů, zpravidla se jedná o bodový systém, který v závislosti na množství kritérií určuje pravděpodobnost přidělení bytu. Tyto podmínky jsou většinou nastaveny tak, že občany sociálně nejpotřebnější automaticky z možnosti nájmu vylučuje. Zájem na straně obce je jednoznačný - uzavření nájemní smlouvy s nájemcem, který nebude tzv. nájemcem "nepřizpůsobivým". Tato kritéria zdaleka nezkoumají pouze finanční situaci kandidátů, ale také jakousi obecně sociální charakteristiku osob. V mnoha případech se například vyskytuje požadavek čistého trestního rejstříku (a to i u nedbalostních trestných činů), tento požadavek je často rozšiřován i na všechny rodinné příslušníky. Ještě dále jde požadavek na "bezúhonného žadatele, vedoucího spořádaný život", přihlíží se k "pověsti žadatele a jeho rodiny", lze žádost vyřadit v případě, kdy žadatel "prokazatelně porušuje hrubým způsobem zákony, předpisy a vyhlášky obce". Výsledkem je nekontrolovatelná libovůle, která de facto umožňuje odmítnout kohokoli bez udání důvodů, resp. s udáním důvodu "sociální nepřizpůsobivosti".

 

V případě požadování výpisu z rejstříku trestů jde jednoznačně o exemplární příklad skrytě diskriminačního ustanovení tak, jak ho definuje Směrnice Evropské unie o uplatňování principu rovného zacházení.
Porovnáním bodových kritérií lze velmi snadno vykonstruovat ideálního žadatele o obecní byt - je jím zaměstnaný, oddaný pár s dlouhotrvajícím pobytem na území dané obce. Na příkladu romské menšiny lze jednoznačně ukázat diskriminační důsledky, které pro ně takto stanovené podmínky mají. Nezaměstnaní lidé žijící mimo manželský svazek, kteří mají vysoký počet dětí, případně dluhy vůči městu záznam v trestním rejstříku jsou téměř bez šancí. Tyto osoby se potom řeší jako sociální případy a velký počet z nich skončí v holobytech.