AKTUALITY

 

Antidiskriminační zákon je účinný!

 

 

 

 

 

 

Instrumenty ochrany

a) Na základě Listiny základních práv a svobod, která v čl. 1 stanoví, že "lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti a právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné".

b) Na základě Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Sama Evropská úmluva právo na přiměřené bydlení neupravuje. Přesto není vhodné vzdát se možnosti předložit případy přímé diskriminace v bydlení Evropskému soudu pro lidská práva. Úmluva si však v době svého přijetí nekladla za cíl zakotvit plný katalog všech lidských práv - omezila se pouze na základní práva, u kterých nebylo závažnějšího sporu. Při předkládání sporů lze však využít hned několik ustanovení Úmluvy. Ač se může tento výklad nepřijatelný , není nesmyslné podřadit významnější případy diskriminace pod článek 3 Úmluvy, tedy pod ustanovení zakazující nelidské či ponižující zacházení, či pod článek 8 odst. 1, který hovoří o právu na respektování soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. V případě argumentace založené na porušení článku 3 však judikatura Evropského soudu ukazuje, že výklad spatřuje porušení tohoto článku pouze v případech , jež dosahují závažnosti, s kterou se v diskriminaci v bydlení setkáme jen ve výjimečných případech. Zajímavá je v tomto ohledu například judikatura k článku 8 odst. 1 - za právo na soukromý a rodinný život je považováno také právo na neznečištěné životní prostředí. Dá se odkázat na případ Guzzardi v. Italy, Lopez Ostra v. Spain, obdobně soud rozhodl v případě Guerra a další v. Italy. Ve stručnosti lze říci, že Evropský soud na základě článku 8 tím, že státy neučinily nezbytné kroky směrem k zabránění výrazného znečištění životního prostředí, které vystavilo obyvatele riziku poškození zdraví znemožnilo jim užívat plně a nerušeně svých domovů, čímž došlo k porušení jejich práva na soukromí a rodinný život. Tyto případy nejsou tak důležité pro svou podobnost s výše popisovanými případy a způsoby diskriminace v bydlení v našem prostředí - spíše jsou významné tím, že ukazují zvýšenou mírou citlivosti, trend, kterým se ubírá judikatura Evropského soudu a ukazují, že i případné podání proti České republice by mohlo být úspěšné.
Lopez Ostra v. Spain: v tomto případě soud uznal plnou aplikovatelnost článku 8 pokud jde o znečištění životního prostředí. Navrhovatel si stěžoval na zápach, hluk a znečištěné ovzduší, to vše způsobené přítomností závodu na zpracování odpadů, který byl umístěn několik metrů od domova navrhovatele a tvrdil, že tím došlo k porušení jeho práva na soukromý a rodinný život. Soud na základě zjištěných faktů dospěl k názoru, že stát neuspěl v tom smyslu, aby našel správné vyvážení mezi zájmy na ekonomickém růstu oblasti a zájmem navrhovatele na nerušeném soukromém a rodinném životě. Zvláště důležité je v tomto případě to, že soud, vědom si složitosti při prokazování příčinné souvislosti mezi újmou na zdraví a znečištěným prostředím uznal, že samotnou konkrétní újmu na zdraví není nutno vzhledem ke znění článku 8 prokazovat. Soud přímo konstatoval, že "přirozeně může silné znečištěné prostředí ovlivnit zdravotní stav osob a může jim bránit v řádném užívání svého domova až do té míry, že je porušeno jejich právo na soukromí…

c) Na základě úpravy ochrany osobnosti obsažené v občanském zákoníku. Konkrétně se jedná o ustanovení § 11 a násl., který stanoví, že "fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnost, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy". Nárok na případnou finanční kompenzaci je upraven v § 13 o.z., který stanoví, že " Fyzická osoba má právo se zejména domáhá, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle uvedeného výše zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy penězích". Výše případné finanční kompenzace určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.

c) Na základě zákona o okresních úřadech v případech vyhlášek obcí vydaných v samostatné působnosti upravujících kriteria pro přidělování bytů. V případech pochybností o souladu těchto vyhlášek s právními předpisy vyšší právní síly má každý možnost upozornit na tuto situaci příslušný okresní úřad, který je povinen tuto vyhlášku přezkoumat z hlediska souladu s ostatními právními předpisy. Pokud okresní úřad shledá tuto vyhlášku v rozporu s obecně závaznými právními předpisy je povinen rozhodnout o jejím zrušení.

d) Na základě zákona o ochraně osobních údajů.

e) Na základě trestního zákona. Trestní zákon upravuje v § 249a skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru. Tento § stanoví následující: "Kdo protiprávně obsadí nebo užívá byt nebo nebytový prostor jiného, bude potrestán odnětím svobody, až na dvě léta nebo peněžitým trestem. Stejně bude potrestán, kdo oprávněné osobě v užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru neoprávněně brání. Jde o tzv. trvající trestný čin, u něhož trestnost jednání není dokončena samotným obsazením domu, bytu nebo nebytového prostoru (resp. protiprávním užíváním nebo neoprávněným bráněním), ale je naplňován po celou dobu, po kterou protiprávní stav trvá.

f) Na základě zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Konkrétně se jedná o § 50 tohoto zákona týkající se ochrany majetku, který stanoví, že "přestupku se dopustí ten, kdo
a) úmyslně způsobí škodu na cizím majetku krádeží, zpronevěrou, podvodem nebo zničením či poškozením věci z takového majetku, nebo se o takové jednání pokusí,
b) úmyslně neoprávněně užívá cizí majetek nebo si přisvojí cizí věc nálezem nebo jinak bez povolení oprávněné osoby,
c) úmyslně ukryje nebo na sebe nebo jiného převede věc, která byla spáchána přestupkem spáchaným jinou osobou, nebo to, co za takovou věc bylo opatřeno".
Za tyto přestupky může přestupková komise uložit pokutu do výše 15 000,- Kč.